Lineární převaděč OK0A

Historie převaděče.

Anteny převaděče

První použité antény byly zkřížené půlvlnné dipóly napájené GAMMA-MATCH, které navrhl Karel OK1BMW v roce 1972. Po provozních zkouškách v Praze byly nainstalovány jako základní anténní systém převaděče na Sněžce. Antény byly mezi sebou vzájemně záměnné, ale anténa s pravotočivou polarizací na severním okraji střechy sloužila jako přijímací a druhá, na jižním okraji střechy s levotočivou polarizací jako vysílací. Vzájemná vazba mezi anténami byla ještě minimalizována také vzdáleností od sebe.

Po zkušenostech s námrazou v zimním období se rozhodlo o výrobě nové všesměrové horizontálně polarizované anténě.

Po konzultaci s Jindrou OK1VR byl navržen anténní systém skládající se ze 4 horizontálních skládaných dipólů umístěných v jedné rovině kolem společného stožáru. Dipóly o impedanci 300 Ω převedené a transformované symetrizační smyčkou na 75 Ω do společného bodu o impedanci 18,75 Ω Dále přes lambda/4 vedení 37,5 Ω zpět na 75 Ω. Zisk této antény se pohyboval okolo 0 dB. PSV celkem vyhovovalo, okolo 1:1,25.

Tento anténní systém byl již vytápěn. Pro vytápění byl zvolen plochý vyhřívací kabel typu OPXKSI z výroby KABLO-KLADNO o rozměrech 2,3x4,8 mm, opatřený silikonovou izolací. Vyhřívání bylo ze sítě 220V přes oddělovací transformátor a příkon pro vyhřívání jedné antény se čtyřmi skládanými dipóly se pohyboval okolo 400W.

Anténa byla vyrobena z ocelových trubek, svařena a opatřena speciálním antikorozním nátěrem. Vytápěná anténa byla instalována místo příjímací, na severní straně střechy 18. a 19. srpna 1974. Anténa na jižní straně střechy zůstala beze změny. Původní anténa ze zkřížených dipólů byla postavena na věž trafostanice, s tím že bude možné použít ji jako nouzovou náhradní v případě poruchy. Současně byl nahrazen PA převaděče novým, pouze s elektronkami QQE 03/12 a QQE 06/40 s vyšším výkonem.

Problémy s omrzáním antén se sice zmírnily, ale nevytápěná anténa dál omrzala podobně jako pomocná anténa na obrázcích.

Definitivním řešením se však stala až výroba a instalace duplexeru v roce 1976. Zkřížené dipóly byly z jižního okraje střechy odstraněny, na jejich místo byly přemístěny vytápěné dipóly ze severního okraje střechy ke kterým bylo přidáno druhé patro stejných vytápěných dipólů. Tato soustava pak sloužila jako společná pro příjem i vysílání.

Přínos patrové soustavy však nesplnil očekávání, zvýšení zisku o 2,5 dB nebylo podstatné, námraza padající z horního patra ohrožovala spodní, celý systém byl ve větru méně stabilní a tak bylo patro v lednu 1977 odstraněno a jako definitivní systém převaděče zůstala až do konce jeho provozu základní verze čtyř skládaných vytápěných dipólů na jižní straně střechy.

Po ukončení provozu převaděče byla tato soustava dál používána pro běžný provoz za velmi špatného počasí a nebo naopak za velmi dobrých tropo podmínek. To byly DX stanice daleko silnější než místní a bylo nutné pro spojení s nimi použít směrovku a tím potlačit rušení DXů, aby bylo vůbec možné s OK a SP stanicemi v závodě pracovat. To se stalo například během CQ WW VHF WPX contestu 1985, ve kterém OK1KEI dosáhla 1.místo v celosvětovém hodnocení.

Vytápění antény nedokázalo udržet anténu zcela bez námrazy. Trubky dipólů se vždy nejprve obalily vrstvou námrazy, tím izolovaly od ochlazujícího větru a vrstva námrazy posléze odtála a spadla po plechové střeše dolů s patřičným zvukovým efektem. Nezbývá než obdivovat trpělivost personálu boudy, když je každou půlhodinu probudil rachot padající námrazy od antény převaděče.

Konečné odstranění antény bývalého převaděče jsme provedli v druhé polovině 80. let, kdy jsme do východní strany střechy instalovali obří vikýř a na jejím místě vybudovali střešní mikrovlnné pracoviště se 120 cm parabolou. Při jednom silnějším větru však nevydržely sváry držáku, nastal nezákonný export paraboly do Polska a již jsme ji nikdy neviděli. Obecně, životnost antén na Sněžce nebyla dlouhá a proto nezbývá než obdivovat konstrukci a provedení antén převaděče, které vždy vše vydržely.

Podklady a obrázky pro tento popis poskytl Standa OK1MS. K případnému dalšímu publikování je nutný jeho souhlas.