První systematická meteorologická pozorování se na Sněžce začala provádět v roce 1824 pomocí teploměru a barometru umístěných v kapli. První pozorovatel byl Karol Siebenhaar. V měřeních se pokračovalo do roku 1834 a jejich sortiment se postupně rozšířil - množství srážek, směr větru, vlhkost vzduchu a atmosférická elektřina pomocí elektroskopu. Kromě toho byly zaznamenávány také časy východů a západů slunce.
5.7.1827 bylo přijato rozhodnutí o vykonávání pravidelných meteorologických pozorováních v letních měsících, ale bouře 16 srpna 1834, která způsobila smrt turisty a poškodila meteorologické zařízení ukončila desetileté období měření.
Později, do roku 1880, majitel Pruské boudy asi pokračoval v meteorologických měřeních, ale neexistují žádné záznamy.
Od roku 1880 pravidelná měření prováděl na jednoduché meteorologické stanici v Pruské boudě Johann Kirchschlager jako jednu ze svých mnoha prací na vrcholu.
V roce 1897 vznikl projekt výstavby hvězdárny a meteorologické stanice, který podporoval ředitel meteorologického ústavu v Berlíně. V roce 1899 byla zahájena stavba observatoře a v roce 1900 byla dokončena. Hlavně díky ruční přepravě veškerého materiálu se observatoř stala největší meteorologickou investicí té doby ve střední Evropě.
Čtvercová, 16 metrů vysoká věž s 2 m vysokou střešní nástavbou nebyla stavěna z cihel. Její kostra byla z dubového a modřínového dřeva ukotveného do hloubky 4 m. Stěny byly z azbestokorkových desek tloušťky 18 cm, na obou stranách obalených vrstvou jutové tkaniny a zpevněných sádrovou omítkou. Z vnější strany byly stěny izolovány dřevěnými voštinami a z vnitřní strany lepenkou. Celá věž byla stabilizována ocelovými lany kotvenými k základovým kamenům o hmotnosti 5 tun pod povrchem terasy.
Observatoř byla vybavena zařízením vysoké třídy pro základní meteorologická pozorování. Kromě toho byla prováděna pozorování zvláštních jevů, jako např. Eliášův oheň, a studiem námrazy. Většina přístrojů byla umístěna na střešní terase věže.