Historie vysílání na Sněžce

Asi první amatérské vysílání přímo ze Sněžky, podle zatím kusých informací, proběhlo na 56 MHz v září 1946. V časopisu Krátké vlny 4/1947 je zmínka o QSO Adolfa Klemeše, OK1KA ze Sněžky s OK1WD v Kladně 29.9.1946 v 10:35, s reportem S 4. OK1KA používal značku OK1KAX. X na konci značky v té době znamenalo "/P".

Vysílat ze Sněžky bez odpovídajícího zázemí není prakticky možné v žádném ročním období. Klimatické podmínky to nikdy neumožňují a pokud počasí na celý závod vyjde, je to vždy jen otázka neopakovatelné náhody.

To ostatně velmi dobře věděli již při druhé světové válce němečtí velitelé, kteří obsadili Luční boudu i Sněžku a použili je mimo jiné také pro výcvikové středisko arktických speciálních jednotek. Tamní situace odpovídá okolí polárního kruhu a výška okolo 1600 m je navíc přesně tou výškou, kde v převládajícím, silném a většinou severozápadním prouděníje obalení všeho ledem v mnoha podobách otázkou chvilky bez ohledu na roční období.

Z tohoto důvodu je obsah těchto stránek omezen pouze na radioamatérský provoz z České boudy, který jsem se snažil dohledat kompletní. Celá řada amatérů ze Sněžky mimo boudu vysílala při svých výletech a expedicích. Ale získat informace o všech není možné a pouštět se do částečných popisů se mi nechtělo. Pokud kdokoliv projeví zájem, rád zde zveřejním zaslané informace o jednotlivých událostech.

Stavby na vrcholu V této části stránek jsem se pokusil popsat postup změn v jednotlivých stavbách na vrcholu kopce, zbavených různých nepřesností vzniklých časem na různých webových stránkách.

Přehled výsledků Zde je shromážděný seznam dosažených výsledků ve všech závodech, které se mi podařilo dohledat.

Ostatní události Tabulka se zajímavými výjezdy na Sněžku, při kterých se dělo cokoliv významějšího. Původně měl tento seznam sloužit jako vodítko pro náměty jednotlivých článků v další části. Nejedná se v žádném případě o kompletní přehled, informace jsou mnohdy již definitivně ztracené v propadlišti dějin, sám články napsat nedokážu a jejich aktéry se mi buď nepodařilo kontaktovat nebo sami neměli sílu k popisu.

Články Popisy jednotlivých událostí nebo vzpomínky jejich jednotlivých aktérů.

Aktuality Doufám, že stránky nebudou nikdy dokončené a časem budou přibývat další popisy. Každou změnu v obsahu stránek zapisuji do seznamu aktualit. Poslední z nich se objevuje na titulní straně, takže je možné snadno identifikovat, zda se něco od minulé návštěvy změnilo.

Galerie Přehled všech obrázků, které se mi podařilo shromáždit a stojí za zveřejnění. Některé z obrázků jsou použité uvnitř článků, ale neexistuje žádný, který by nebyl současně také v přehledu.

Výpočty, převody Utilita umožňující zadání stanoviště ve starých čtvercích, souřadnicích a nebo až desetimístných lokátorech, výpočet vzdáleností a azimutů, případně zobrazení výsledku na mapě OK2PBQ.

Nastavení V této části stránek je několik možností přepnutí vzhledu stránek, které pomocí cookies slouží k individuální změně.

Přihlášení Po přihlášení správce stránek je možné provádět jejich údržbu, opravy nebo aktualizaci.

Zřejmě první komu se podařilo získat a udržet zázemí České boudy a vysílat s použitím jejích prostor, byl Jindra OK1VR, který vlastně založil éru amatérů v boudě na podzim roku 1958. První zkušenosti nádherně popisuje ve svém článku, poprvé zveřejněném již v roce 1959. Podle webových stránek OK2KKW jej zde s mírnými úpravami vzhledu publikuji.

V době existence České boudy se podařilo získat její zázemí díky značné dávce diplomacie při jednání s pravidelně se měnícím personálem boudy, velikou ohleduplnost a v případě nutnosti i okamžitou personální pomoc nebo opravu čehokoliv nefunkčního. Takže nebylo žádnou vyjímkou že jeden z party měl službu v kuchyni, případně ti schopnější i na "place" nebo v kiosku se suvenýry či "Perníkové chaloupce" (původní Česká poštovna). Spolupráce při večerním úklidu, doplňování věčně zamrzlé vody z Polské boudy, opravy čehokoliv ze zařízení byly samozřejmostí. Postupem času, když se staly naše návštěvy pravidelné, na stanici lanovky na Růžové hoře nás obvykle čekala připravená nákladní "mandelinka", naplněná elektronikou k opravě a o víkendu na Sněžce jsme úspěšně zdarma nahrazovali v té době nefunkční služby. To pochopitelně vedlo také k tomu, že jsme nahoru vyjeli přeci jen častěji. Ale s lanovkou se nikdy nedalo počítat, ten kdo velel byl vždy vítr!

Při běžných podmínkách šíření se na Sněžku závody vyhrávat nejezdilo. Díky hustotě protistanic na tom byly vrcholy našich ostatních pohoří i přes menší výšku vždy lépe. Ale pokud jsme se po dlouhodobém pobytu dočkali zlepšených podmínek šíření, byl to zázrak. Horší to bylo o to, že i když meteorologická situace nasvědčovala tomu, že by to mohlo chodit, ne vždy tomu tak bylo. Navíc, v 1600 metrech podmínky začínaly daleko dřív a když se pak teplý vlhký vzduch nasunul, inverze stabilizovala a dlouhá spojení se dala dělat z běžných kopců, Sněžka byla nad inverzí a s podmínkami tam byl konec.

Sám jsem jezdil na Sněžku "pouhých" 15 let a ve své dlouhodobé "statistice" jsem zjistil, že je nutné vyjet na Sněžku jedenáctkrát zbytečně aby se při dvanácté návštěvě náš radioamatérský pánbůh konečně smiloval a ukázal co je vlastně možné dokázat, když "motyka spustí". Takže těch 11 "zbytečných" výjezdů stálo rozhodně za to!

Dosud nepřekonané bodové výsledky v Evropském hodnocení VHF contestu 1981 na dvoumetru a UHF contestu 1986 na sedmdesátce to potvrzují.

Další "super podmínky" mimo hlavní závody, které se na Sněžce využili jsou již jen ve vzpomínkách. Příkladná byla situace v jednom Provozním aktivu, kdy jsem pro dlouhá spojení do Skandinávie, Německa a Švýcarska použil všesměrové dipóly převaděče OK0A a pro spojení s blízkými českými stanicemi, jsem musel přepnout na směrovku a odsměrovat tak "rušení" stanic vzdálených přes 500 km. Podařilo se mi tím udělat ve v té době tříhodinovém závodu 310 QSO na 144 MHz.

Podle výsledkových listin ze závodů to vypadá, že někdy v roce 1967 Jindru vystřídal Jirka OK1VHK z Mladé Boleslavi, který z boudy pravidelně závodil až do roku 1971. V roce 1970 se na Polní den vypravil Jirka OK1ASA, který jej absolvoval z České boudy.

O Velikonočním závodu 1971 poprvé pracoval z boudy Franta OK1AIB a v 2. Subregionálu 1971 jej doplnil Standa OK1AGE. Oba se následně stali vůdčími osobnostmi celé široké party která se pak udržela na České boudě dlouhých 25 let.

14.července 1973 byl na Sněžce spuštěn převaděč OK0A, který výborně sloužil až do 18.května 1982, kdy byl jeho provoz ukončen. O jeho historii je víc v jiné části stránek, ale vytápěné všesměrové dipóly, které po něm zůstaly, byly často poslední záchranou při špatném počasí.

V roce 1979 jsem začal jezdit na Sněžku sám. Nejprve s celým kolektivem OK1KHI, později i s mým mateřským klubem OK1KEI. Nejčastěji však sám a v těch nejaktivnějších letech jsem strávil na Sněžce až 90 kalendářních dnů v každém roce. Sněžka se tak stala mým druhým domovem.

Následoval mne Pavel OK1VEI, který navíc v roce 1990 získal v boudě zaměstnání jako číšník a několik měsíců po práci stále vysílal.

V roce 1990 byla bouda pro veřejnost uzavřena a sloužila jen pro nouzové přespávání personálu pracujícího v té době v kavárně na horní stanici lanovky. To nám ovšem nebránilo dál z boudy vysílat až do roku 1995, kdy byla bouda definitivně uzavřena a odpojena od sítě.

I přes to, někteří odvážlivci nelitovali námahy, získali možnost přístupu a některé závody ze Sněžky absolvovali. Podrobnosti lze vyčíst z Přehledu výsledků.

Poslední, kdo z České boudy pracoval byl Josef OK1ES (ex OK1DTG). Poslední QSO přímo z České boudy bylo uskutečněno 4.července 2004.

Následně byla bouda zlikvidována a tím téma pro tyto stránky skončilo. Radioamatérský duch je ale nezlomný, vždy se najde nějaký způsob jak se "drápkem zachytit"” a i ve skromných podmínkách využít možností této kóty. To že nic není nemožné, v posledních letech předváději OK1KKT, kteří si občas udělají radost a s výborným výsledkem nějaký závod ze Sněžky absolvují.